Recess - nová yo-yo značka plná hvězd

Tyler Severance se rozhodl odějít ze svého místa v Yoyofactory a založil si vlastní yo-yo firmu Recess!

Přibral k tomu další tři hvězdné yo-yery, Patricka Borgerdinga z Yoyofactory, Iana Johnsona z Yoyojamu a Ky Zizana z Werrdu.

Release prvních dvou yo-yí, hliníkového a bi-metalového je naplánováno na Mistrovství světa. Později k nim přibude i yo-yo plastové. Ponesou názvy Weekend, Joy Ride a First base.

Uvidíme co tahle parta vymyslí, na blogu můžete očekávat první dojmy přímo z Tokya.

WEB a Facebook

Krátce k Replay PRO

Začněme vzpomínkou na dnes zesnulého Jamese Hornera, jednoho z nejlepších skladatelů filmových soundtracků:

A teď zpět k yo-yu.

Na Yoyofactory Replay Pro jsem se dlouho těšil a tak jsem si jeden vyzvedl hned co byl dostupný.

První dojmy byly pozitivní, moc nevibroval, rozměry byly příjemné, hrozně se mi líbil tvar a na rozdíl od mnoha jiných YYF plasťáků tak šíleně neřval.

I když jde o hodně povedené plastové yo-yo, stabilní, dlouho se točící a zvládající bez problémů i náročný freestyle, něco mi na něm nesedlo. Působilo težce, nudně a hrozně nevýrazně. Dal jsem tomu pár dní, doufaje, že si na něj postupně zvyknu, ale nic z toho. A tak jsem se na to včera vykašlal, odstranil jsem pogy a najednou tu bylo dost odlišné yo-yo.

Upozornění: Vyndání pogů je nevratný proces, dobře si to tedy rozmyslete!

 

Pogy u Replaye se liší od těch u Onestary a dalších YYF. Není tu papír krytý tenkým plastem, jde o tlustý a dost pevný plastový disk. Opatrný přístup s špendlíkem či jehlou byl k ničemu, tak jsem doprostřed jednoduše narval nůž a disk vypáčil.

Váha yo-ya tím klesla na na 64-65 gramů. Pořád jede stejně dobře, jen je živější a házení s ním mě baví tak 10x víc. Nižší váha se projevila tím jak reaguje, dříve se do pohybu muselo docela nutit, teď je naopak nutné pohyb trochu mírnit a mít ho pod větší kontrolou.

Replay bez pogů je pro mě jedním z top plasťáků na trhu a nabízí nejlepší poměr cena/výkon (čemuž přidává Centrac ložisko).

 

Osobně mi moc nesedly barevné kombinace od YYF, z prvního runu krásná žlutá je pro mě zkažená růžovým pogem. No, teď mám naopak v plánu si žlutou koupit a pog jednoduše vyhodit :)

Odtranění pogů samozřejmě odhalí vnitřnosti yo-ya. U mého kusu je to problém u jedné půlky, kde se místo úhledného závytu nachází nějaká odpudivá hrouda plastu, nejspíše pozůstatek špatného odlévání.
Nevím, jestli je to častá chyba u více kusů, ale mám v plánu si sehnat další Replay a uvidíme jak na tom bude on. Pokud ale někdo z vás také sundá pogy, napište mi, jak je na tom vaše yo-yo.

YYJ Transcend - signature model Tessy

Yoyojam se dlouhodobě trápí, největší hvězdy postupně odcházejí a ani produkce yo-yí není nic moc. O hybridy není v konkurenci levných kováků moc velký zájem, jejich prémiový model profrčí bez povšimnutí(kdo z vás ví, že Diamondback 2 je v prodeji už měsíc a půl?) a nové edice starých yo-yí zaujmou asi jen nejvěrnější fanoušky. A právě vycházející signature model Tessy Piccillo to bohužel asi nezachrání.

Transcend má být moderním soutěžním yo-yem, čemuž odpovídají full-size rozměry, ale překvapil mě hodně zaoblený klasický tvar. Jako u mnoha nedávných YYJ yo-yí, i zde máme vroubkování na celém těle yo-ya.

Protože YYJ odmítá vyrábět yo-ya v Číně, nedokáže v ceně příliš konkurovat. A tak tento poměrně tuctový kovák prodává za 70$(cca 1700 Kč).

Promarněné bylo i samotné uvedení do prodeje, jen tři fotky na Facebook a šup do prodeje na Yoyoexpertu. Takhle se firma nezachraňuje :(

Průměr 55,9 mm
Šířka 44 mm
Váha 67

Změny v Duncanu

Sobotní ráno nám přineslo nový hashtag na Facebooku, #‎ExDuncanCrew‬, kterým mnoho legendárních yo-yerů oznamovalo konec jejich spolupráce s Duncanem. Co se stalo a co to znamená do budoucna?

Duncan Crew byl dlouhodobě největším sponzorovaným teamem mezi yo-yo firmami( o tom, jak velký sponzoring a zda ho vůbec každý dostával tu nebudeme teď diskutovat) a bylo jasné, že jednou musí dojít k nějakým změnám. Změny se očekávaly už po nástupu Augiho, ale nakonec se k nim odhodlalo až nové vedení firmy.

Zatímco ostatní firmy jsou malé a vlastněné yo-yery, Duncan je jen jednou z mnoha firem v portfoliu Nordic Group a řídí jí profesionální manažeři. Ty nezajímá nějaká drobná yo-yo komunita, oni jdou po celkových tržbách a ty u Duncanu v brutální většině tvoří prodeje v hračkářství. 

A prodeje v hračkářství možná podpoří fotky mistra světa, ale legendární yo-yeři jako Paul Escolar, Mark McBride, Whip či Axl jsou jen zbytečným výdajem bez reálného přínosu. Vždyť mnoho z nich nebude znát ani většina čtenářů tohoto blogu.

Tým tak byl osekán na 10 až 15 lidí, zatím není žádný oficiální seznam zveřejněný, ale předpokládám, že tam zůstalo těch pár nejaktivnějších soutěžících yo-yerů. Sebby, Isaac, Zac, Colin, Hank a Janos jsou jasní. Asi i dvojka Filipínců, Bryan a Sean, tam zůstávají. V Čechách se Duncan omezí jen na Honzu Papršteina :( Ostatní jsou neznámou a můžeme jen čekat na oficiální oznámení.

Můj osobní předpoklad vývoje u  Duncanu:

- Omezení nabírání do teamu, neočekával bych nikoho nového po docela dlouhou dobu.

- Větší zaměření na hračkářství, což nejspíš negativně ovlivní nabídku vyšších modelů. Barracuda se už neprodává, její nástupce v podobě Sebbyho signature bude asi na pár let posledním opravdu prémiovým Duncan kovákem(jestli se ho vůbec dočkáme). K omezení pravděpodobně dojde i u kováků na úrovni Echo a Torque.

Místo toho budeme dostávat víc začátečnických kováků, jako je nový Metal Racer.

- Nejspíš dojde ke změně marketingu, očekával bych i pár klasických televizních reklam.

- Duncan asi už nebude velký sponozrem yo-yo soutěží a na akci ve stylu IYYC můžeme rovnou zapomenout.

Duncan je velkou firmou v mezinárodní korporaci a její kroky tomu přesně odpovídají. Obyčejným yo-yerům se to nebude líbit a nebudou to chápat, ovšem nezbude jim nic jiného, než se s tím smířit. Své peníze tak můžete dát jinému výrobci, Ducnanu to je jedno, ten stejně radši prodává Butterflye.

EYYC 2015 Krakow

Nejprve pořádný song na rozjezd:

Po dvou ročnících se EYYC přesunulo z Budapešti do polského Krakowa, kde se o organizaci tentokrát staral Piotrek a jeho kamarádi z Backspinu. Jak jsem psal v jednom z předchozích článků, slovní spojení "contest v Krakowě od Backspinu" mě spíše děsilo, naštěstí to tentokrát bylo docela v pohodě a výlet jsem si opravdu užil (i když za to může spíš samotný Krakow než EYYC).

Stejně jako mnozí další, i já jsem se vydal na cestu s kombinací RegioJet - TigerExpress. Cesta byla dlouhá a nudná, naštěstí spánek a autobiografie Arnolda Schwarzeneggra přemůžou cokoli. V Krakowě na nás čekala podlá zima a tradičná smogová mlha, s čímž jsme se potýkali i po všechny následující dny.

Velká část české výpravy se ubytovala v hostelu Tara, který nebyl příliš udržovaný ani čistý, nepodával snídaně a minimálně na našem pokoji bylo problém se i vysprchovat kvůli porouchané baterii. Ale vše to vynahradila jeho poloha - 5 minut chůze od contest place, přímý výhled na hrad a především centrum krakowského nočního života vzdálené jen dvě ulice.

Samotný contest začínal už ve středu večer předregistrací a welcome party. Bohužel místo klasické hospody či baru jsme se měli sejít v místním skateshopu a party mezi regály a věšáky jednoduše není ideální. Já se tak raději vydal na procházku po ulicích čtvrti Kaziměř, zmapoval okolí a postupně jsem na předregistraci vodil menší skupinky Čechů :) Později večer nastal první kontakt mezi Slušnou výpravou a polským rychlým občerstvením, tedy mizerným kebabem a skvělými zapékankami.

Čtvrtek byl dnem prelimů, já se pěkně probudil okolo sedmé (čímž jsem pravidelně štval své spolubydlící i každý následující den) a protože „no practice makes perfect“, byl čas na další procházku s plánem konečně navštívit hrad Wawel (byl jsem v Krakowě už 4x a hrad jsem vždy ignoroval) a najít nějakou rozumnou snídani. Jako zcestovalého Čecha mě místní hrad příliš neohromil, jen jsem se podivoval nad podivnou míchanicí architektonických stylů na hlavní katedrále. Najít snídani pak bylo jednoduché, v každé hlavní ulici se totiž nacházelo průměrně tak 6 pekáren a alespoň dvoje malé potraviny (překvapivě jsem nenašel ani jednu, kde by byl prodavačem někdo jiný než Polák).

Pro místo konání mistrovství zvolil Backspin obrovskou restauraci vybudovanou v bývalém tramvajovém depu. Nádherná stavba, dobré pivo vlastní výroby a šíleně vysoký nájem, který dělal problémy organizátorům. Šlo o jednu dlouhou halu a už z půlky nebylo na stage skoro vidět, což zachraňovaly všudypřítomné obrazovky a plátna promítající záběry ze streamu.

Prelimů se zúčastnilo 85 soutěžících, přičemž ve finále bylo místo pro 13 z nich. České výpravě se opravdu zadařilo a na konci dne jsme mohli slavit šest postupujících! Se sedmi zástupci ve finále Česko jasně dominovalo a už teď se dal tušit nějaký úspěch v konečném pořadí.

Já, vědom si svých nedostatků, jsem k prelimu nepřistupoval moc vážně a na podiu jsem se spíš bavil. S 36 místem jsem tedy více než spokojen.

V pátek se začínalo později a navíc méně zajímavými kategoriemi, raději jsem se tak vydal na pořádnou výpravu po Krakowě. V průběhu dopoledne jsem obešel celé centrum a všechny významnější památky v okolí (ono jich tam zase tolik nemají), doputoval jsem náhodou i na místní trh plný pekáren, masen, prodejců sýra a zelinářů. O zásoby na zbytek dne tak bylo postaráno :)

Zastavil jsem se i v židovské čtvrti poblíž contestu, kde jsem naštěstí narazil na výpravu s Free walking tour a to mi zajistilo zábavu na zbytek výletu. Připojil jsem se ke skoro tříhodinové tour po židovských částech města, bývalém ghetu, Schindlerově továrně a místech natáčení Schindlerova seznamu. Bylo to opravdu hodně zajímavé a i zábavné, především díky skvělé průvodkyni. Pokud budete někdy v Krakowě, tuhle tour opravdu hodně doporučuju.

Promrzlý od chladného počasí a příběhu židů z druhé světové jsem se konečně vydal zpět na contest, kde právě začínala úvodní ceremonie. Ke každé zúčastněné zemi bylo puštěno pěkné krátké video a pak prošel halou vlajkonoš (aktuální mistr či velká osobnost dané země, za nás šel Vašek). No, byla to docela nuda a táhlo se to. Ale nápad je to pěkný a na mezinárodní contest to patří.

Zbytek dne byl vyplněn 2A, 3A, 4A, junior a open freestyly, kde se množství účastníků pohybuje na hraně zrušení a především u 4A a Openu šlo letos o velký pokles. Já se těšil hlavně na 2A, kde díky Geiglovu odchodu do yo-yo důchodu byl Matyáš velkým favoritem na vítězství. Nakonec měl Matyáš sice nejvyšší technické hodnocení, bohužel v perfu prohrál s Janem Schmutzem a titul tak letos putoval do Švýcarska. Ale věřím v Matyášův triumf příští rok!

Junior divize byla dost podivná, chybělo jí především jasné omezení pro účastníky. Původní idea byla mít něco jako středně pokročilé, nakonec tam ale soutěžilo i mnoho lidí z hlavní kategorie, včetně jednoho finalisty. Osobně si myslím, že takováhle polovičatá divize nemá na EYYC co dělat.

Večer jsem se místo popíjení piva vydal na další tour, tentokrát po temných místech Krakowa. Pěkný studený večer plný historek o strašidlech, katech a sériových vrazích, zakončený další zapékankou :)

Asi už dokážete odhadnout, jak probíhala má sobota - vstávání v sedm a poslední tour po Krakowě, tentokrát s výkladem o historii.

Na contestu jsem poprvé začal pořádně sledovat freestyly, vždyť konečně přišly na řadu ty opravdu zajímavé kategorie.
Ženská divize mi letos přišla vyváženější co se skillu týče. Julie dokázala obhájit svůj titul i přes slabší freestyle, ale na bedně se nám ukázali nové velké naděje pro příští ročníky a nedivil bych se, pokud by za rok slavila vítězství Veronika.
V 5A David Molnár hrozně naložil a vítězství pro něj bylo naprosto jasné, jeho náskok před ostatními se každý rok jen zvětšuje. Peťan skončil těsně třetí a přidal další pohár pro Českou výpravu, osobně jsem ho ale viděl jako jasnou dvojku této divize.

Velké finále 1A bylo jedno z nejlepších za posledních několik let, většina freestylů byla odjeta opravdu dobře a netroufal jsem si tipnout ani přibližnou top 3.

Vítězství Kuby je obrovským úspěchem, zvlášť za takhle krátkou dobu. Často se asi setkáme s komentáři o jednoduchosti a neoriginálnosti jeho stylu, ale byl to prostě ultra čistý, dobře sestavený a rychlý freestyle, který si za současného systému judgování vítězství jasně zaslouží.

Jsem hodně rád i za Matoušovo 6. místo. Vždycky mi přišlo, že je na mezinárodních závodech podhodnocený, letos ale pěkně zapracoval i na hypu před závodem a konečně se může radovat z předních příček. Jednou to zajede pěkně čistě a minimálně top 3 mu bude odměnou.

Samotné vyhlašování 1A bylo ale trochu pokaženo Yoyorecreation teamem, který přiskočil ke Kubovi ihned po ohlášení jeho vítězství. Kuba byl nejspíš v šoku z vítězství a najednou mu na zádech visí Japonec, cpe mu tričko a krabičky s yo-yama. Pro YYR šlo o jasný pokus se zviditelnit, jsou teď díky tomu na fotkách vítězů, ale šlo o velmi laciný krok, který tomu momentu jen uškodil. Měli nechat výsledky pěkně v klidu ohlásit, vyfotit vítěze a pak si třeba pozvat Kubu na stage a sponsoring mu nabídnout.

Večer jsem se s dalšími Čechy vypravil na tradiční polskou kuchyň, levná a skvělá jídla plná zelí a masa zakončena pořádnými racuchy byla ideálním zakončením tohohle výletu.

O after party se tu nebudu moc šířit, zmíním jen jednu drobnost. V průběhu večera se začala šířit smyšlená zpráva o příchodu policie a tak se všichni nezletilí ihned sebrali a odpochodovali zpátky na ubytování. Zajímavé, že stejná věc se stala i na dvou předchozích afterparty po Backspin contestech.

A pár drobností na závěr:
- Krakow má třetí nejhorší znečištění vzduchu v Evropské unii, což pěkně vysvětluje smogovou mlhu, špinavé budovy a sochy a i zhoršené dýchání.

- Krakow je stářím a počtem obyvatel srovnatelný s Prahou, ale historické centrum je zde dost malé a ani těch zajímavých míst tu moc není.

- Tři dny jsou na EYYC prostě zbytečně moc. Každý den se začíná až po poledni a končí se brzo. A ani během těch pár hodin to není žádný spěch, nějaké pauza a čekání bylo každou chvíli. Vždyť já na 5x prošel centrum Krakowa a i tak jsem byl na contetsu vždycky brzo! Pro příští ročník bych velmi rád viděl návrat ke dvoudennímu contestu.

- Backspin organizaci docela zvládl, nedocházelo k žádným velkým zdržením, žádný větší problém jsem nezaznamenal. Prostě pohodový, trochu se táhnoucí a nudící contest.

- Už ve čtvrtek se na youtube kanálu indada.ru začaly objevovat první freestyly nahrané z live streamu, ale pak najednou všechny zmizely. Backspin totiž letos nabízel výhradní práva na natáčení freeestylů a C3 si tato práva nejspíše koupila.

- PAC dokázal opět pobavit, zvlášť jeho speciální 2Ačko bylo vrcholem dne :) Jako král EYYC byl veselou postavičkou, ale zajímal by mě pohled někoho mimo yo-yo komunitu.

- Polský přístup k cizincům je stále mizerný. Pokud neumí anglicky, tak vás úplně ignorují a místo nějakého pokusu o domluvu rukama-nohama jen dál melou polsky. Většinou je lepší mluvit rovnou česky.

- Pokud po půlnoci procházíte centrem, do strip clubů vás nenahání banda černochů, ale jen normální ženský.

Jak shrnout letošní EYYC  pár slovy? Parádní úspěch naší výpravy, super výlet do Krakowa a průměrný contest.

Carlos Braun přechází k iYoYo!!

Minulý čtvrtek se na německém blogu značky iYoYo.de objevila zajímavá zpráva o novém sponzorovi Carlose Brauna. Carlos oficiálně odešel z teamu Werrd a na všech dalších soutěžích ho uvidíte s yo-yi této německé značky.

Carlos byl ve Werrdu několik let, během kterých získal i titul evropského šampiona. Ale přecijen se jedná o jednu z méně aktivních značek a tak se nejspíše nechal zlákat novou expandující značkou, navíc působící především u něj doma v Německu.


A co je iYoyo vůbec zač? Vše se točí kolem Dave Geigle, Evropského šampiona ve 2A a bývalého člena YYF teamu. Dave vede hlavní německý yo-yo obchod a v rámci tohoto obchodu před pár lety začal nabízet yo-ya pod značkou iYoYo. Jejich první model se prodával za 40 Euro a tvarově vycházel ze Sleipniru a Magic yo-yo T5, prý šlo o jejich originální model.

Letos se ale Dave rozhodl to pořádně rozjet a tak tu máme nová yo-ya a nově vzniklý team plný německých yo-yerů(Carlos Braun, Malte Voß,  Joscha Lang, Leon Hattori, Sören Denecke).

V nabídce jsou 3 modely vycházející z jednoho tvaru a o podobných specifikacích, hlavním rozdílem budou použité materiály. Za základní verzi z jednoduchého hliníku zaplatíte 45 Euro(cca 1200 Kč), za verzi PRO se zátěžovým kroužkem z 7075 hliníku(jako původní Berserker) dáte 60 Euro (1650 Kč) a za nejvyšší verzi s ocelovým kroužkem pořád přijatelných 80 Euro (2200 Kč).

Yoyojam Diamondback II

Když se Yoyojam přestane plácat ve světě hybridních plasťáků a pustí se do pořádného bi-metalu, je z toho většinou skvělé yo-yo. Posledním takovým kouskem byl signature model Erica Koloského Diamondback, velmi podařené, i když možná trochu předražené yo-yo, se kterým soutěžil snad každý člen Yoyojam teamu.

Eric ale odešel, Diamondback se už delší dobu nevyrábí a tak přišel čas pro nástupce.

Tento obrázek se objevil na osobní stránce Bena Condeho a prozatím je jediným zdrojem informací o yo-yu. Nový Diamondback II na fotce nese jméno Tylora McCallumora, není jisté, zda půjde jen o signature edici či o signature model.

Osobně předpokládám opět bi-metalové yo-yo s váhou především uprostřed a cenovkou ve sférách Clywů.
YYJ je na tom teď nic moc a tak se snad oficiálního představení a release dočkáme co nejdříve.